Celá noc

Nezbývalo než se vší silou držet zkřehlýma rukama plotu. Ten taky držel - zatím.

„Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno Tvé.
Přijď království Tvé…“

Hlas babičky zanikal v řevu valící se vody, která s sebou nesla všechno. Uhynulá zvířata, nábytek, trámy, zdi. Ale to babička neviděla. Ulice se topila ve tmě. Nezbývalo než se vší silou držet zkřehlýma rukama plotu. Ten taky držel - zatím. Ten křik divoké vody, opakující se modlitba, nekonečné sevření ztuhlých prstů, nekonečná noc. Celá noc. Začalo se rozednívat. Babičku ozářilo světlo reflektoru, pak ji hned celou zkřehlou naložili do člunu záchranáři.